Hodonínský hudební vzdor nacistické okupaci: Dvořákovy tóny přehlušily strach

Ilustrační foto
Autor: Masarykovo muzeum v Hodon...

Byl čtvrtek 16. ledna roku 1941. V zaplněné dvoraně hodonínské sokolovny posluchači nedočkavě posedávali a těšili se na příjemný hudební zážitek. Na pódiu bylo připraveno devadesát umělců, chyběl už jen jediný. Vešel. Pětačtyřicetiletý muž s tmavými, krátce střiženými vlasy sčesanými dozadu, v typických kulatých brýlích. Stiskem ruky se pozdravil s koncertním mistrem, uklonil se a zvedl ruce s taktovkou. Lehce se setmělo.

Chvíle ticha a vzápětí se již dvorana rozezněla prvními vznešenými tóny… Lednový symfonický koncert v podání Orchestrálního sdružení v Hodoníně byl věnován jubilejním oslavám hudebního skladatele Antonína Dvořáka.

Kromě jeho děl, z nichž árie z Jakobína s velkým úspěchem přednesla sólistka K. Krejzová, zazněly skladby Čajkovského, Mozarta a Vítězslava Nováka.

Během roku se pak mohli Hodoňané v rámci oslav těšit ještě na dva koncerty orchestru, vyvrcholením oslav pak bylo Dvořákovo dílo Stabat Mater v podání hodonínského smíšeného pěveckého sboru Hlahol za doprovodu opět Orchestrálního sdružení v Hodoníně.

Předchůdcem sdružení byl hudební odbor TJ Sokol Hodonín, který v roce 1924 vytvořil ze studentských orchestrů hodonínské reálky bývalý vojenský kapelník Karel Ranftler. V roce 1939 se odbor osamostatnil a stal se základem hudebního spolku s názvem Orchestrální sdružení v Hodoníně. Svoji ustavující schůzi pořádal v únoru roku 1939. Účelem spolku bylo „pěstovati uměleckou hudbu orchestrální, komorní a jinou, snažiti se svou činností přispět co nejvíce ke kulturnímu dění města i kraje a utvořiti a udržeti v Hodoníně stálé orchestrální těleso“.

Sdružení svůj repertoár představovalo hodonínskému obecenstvu nejčastěji v sále sokolovny a v sále Evropa. Nezapomenutelná byla také odpolední koncertní vystoupení v dnes již neexistující zahradě, která k sálu Evropa patřila. V pohnuté době okupace byl při výběru skladeb kladen důraz na vlastenectví a koncerty, které se těšily velkému zájmu. Tak udržovaly v lidech naději v návrat svobody. Orchestrální sdružení úzce spolupracovalo se Zpěváckým spolkem Hlahol, se kterým se v roce 1945 sloučilo v Hudebně–pěvecké sdružení, které od následujícího roku neslo jméno po hudebním skladateli Vítězslavu Novákovi. Činnost sdružení postupně utichla v první polovině padesátých let 20. století.

Vysoká úroveň obou hudebních seskupení byla výsledkem práce dirigenta a také sbormistra Jaroslava Zmítka. Jeho dílo vyzvedl například regionální tisk Slovácko 22. července 1945: „Za svou vyspělost děkuje orchestrální těleso svému ideovému vůdci, jímž je od prvních začátků obezřetný a vytrvalý dirigent prof. J. Zmítko. S hlubokým porozuměním pro výkonné možnosti orchestru, jež na počátku byly přirozeně omezenější, vedl vždy orchestr postupně od skladeb jednodušších a snadněji zvládnutelných až k dnešnímu stupni, který umožňuje orchestru hráti i velmi náročné skladby.“ Jaroslav Zmítko (1895–1970), rodák z Loun a absolvent pražské konzervatoře, pracoval od roku 1922 jako správce hudební školy ve Skalici a zároveň vyučoval zpěv na tamním gymnáziu.

V prosinci 1926 ho oslovil ředitel České státní reálky v Hodoníně Antonín Paleček a nabídl mu od ledna 1927 místo vedlejšího učitele zpěvu, které přijal.

Byl také členem hodonínského Sokola a jeho hudebního odboru, v němž hrál na klavír a později též převzal roli dirigenta a sbormistra. S rodinou dál bydlel ve Skalici, kde později znovu učil i na gymnáziu. Do Hodonína se natrvalo přestěhoval až na podzim 1939. Jako pedagog hodonínské reálky navázal na její předešlé významné pedagogy Vincence Damce a Hipolita Hoppa. Také oni kromě reálky vyučovali hudbu soukromě, stejně tak jako Jaroslav Zmítko, který měl v Hodoníně svou klavírní školu.

Dne 1. září 1939 došlo ke sloučení klavírní školy s nově založenou Hudební a pěveckou školou v Hodoníně. Jednalo se o školu soukromou, která až v roce 1944 přešla plně pod správu města. Ve škole se vyučovala hra na klavír, housle, akordeon a hudební nauka. Jaroslav Zmítko vyučoval hře na klavír. Školu navštěvovalo až 400 žáků. Od vzniku školy byl jejím ředitelem Jan Chovanec pocházející z Břeclavi. Po skončení druhé světové války odešel zpátky do obnovené břeclavské hudební školy a ředitelem školy v Hodoníně byl ustanoven Jaroslav Zmítko. Svou funkci vykonával do roku 1953, kdy rezignoval a dál se věnoval klavírní pedagogice. Jaroslav Zmítko zemřel 14. září 1970 v Hodoníně.

Orchestrální sdružení v Hodoníně a pozdější Hudebně–pěvecké sdružení „Vítězslav Novák“ mají svého nástupce v dnešním Hodonínském symfonickém orchestru a smíšeném pěveckém sboru města Hodonína. Pokračovatelkou Hudební a pěvecké školy v Hodoníně je Základní umělecká škola v Hodoníně.

U zrodu původního orchestru, sboru i školy stál výjimečný dirigent, sbormistr a pedagog Jaroslav Zmítko.