Od betléma k vánočce na zámku v Mikulově

Ilustrační foto
Autor: Jan Miklín, Zpravodaj m�...

Už třetím rokem si zámek Mikulov připravil pro své návštěvníky adventní program.

Letos jsme se nechali inspirovat obdobím romantismu – návštěvníkům přiblížíme ty adventní a vánoční zvyky, které na počátku 19. století byly pro naše území tradiční, ale i ty, které si teprve hledaly cestu do našich domácností. Následující text popisuje původ a méně známé informace k některým z těchto tradic. Neváhejte navštívit adventní zámek a dozvědět se více!

Betlém

Tradici betlému není jistě třeba představovat, jedná se o jednu z nejoblíbenějších adventních tradic. Méně známá je ale skutečnost, že v historii bylo stavění betlémů dokonce postaveno mimo zákon. Stalo se tak v roce 1751, kdy císařovna Marie Terezie vydala zákaz vystavování betlémů v církevních objektech z důvodu odvádění pozornosti od chrámové pobožnosti. Císař Josef II. později tento zákaz rozšířil i na soukromá obydlí. Obliba stavění betlémů byla ale natolik rozšířená a zakořeněná, že lidé zákaz tajně porušovali, až nakonec, po smrti císaře v roce 1790, se zákaz přestal vymáhat úplně. Dnes je betlém opět součástí kostelů a domácností – jeden takový, vytvořený zámeckou edukátorkou, stojí pravidelně od první adventní neděle také na zámeckém nádvoří a nejinak tomu bude i v letošním roce.

Věnec versus paradeisl

Strojení adventního věnce patří k relativně mladým, zato velmi oblíbeným vánočním zvykům. Kořeny tradice sahají do první poloviny 19. století – na počátku adventu v roce 1838 pověsil hamburský teolog nade dveře sirotčince, který spravoval, velký dřevěný věnec a každý den na něj upevnil jednu zapálenou svíčku. Pod svícnem pak byla pokladnička na milodary pro opuštěné a osiřelé děti. Ze severního Německa se následně tento zvyk dostal do dalších krajů především díky evangelické mládeži. Už tehdy se věnec nejen vyřezával ze dřeva a barvil na zeleno, ale používaly se také větvičky jehličnanů. Postupně se pak počet svíček ustálil na čtyřech podle počtu adventních nedělí.

A co je to ten „paradeisl“? Jedná se vlastně o katolického předchůdce adventního věnce, který byl často vnímán jako protestantská tradice. Název paradeisl pochází z výrazu pro „ráj“ a stejně jako v rajské zahradě i u paradeislu hrají hlavní roli jablka. Konstrukce je trojhranná, přičemž tři jablka tvoří základnu a čtvrté vrchol. Tradičně byla jablka vzájemně spojena větičkami. Na každé jablko byla umístěna svíčka a dále byla konstrukce zdobena sušeným ovocem, cukrovím nebo ozdobným vyřezáváním. V dnešní době je tradice paradeislu udržována především v Německu a Rakousku, kdežto v našem prostředí paradeisl zcela vytěsnil mladší adventní věnec.

Vánočka

Jak napovídá název našeho adventního pásma scének „Od betléma k vánočce,“ toto sváteční pečivo bude hrát v našem scénáři jednu z hlavních rolí. Vánočka patří na náš vánoční stůl už od dob panování krále Václava IV. a řadí se tím mezi nejstarší české vánoční pečivo. Byla mimo jiné také jedním z nejoblíbenějších vánočních dárků – dostávali ji nemajetní od majetných, čeleď od panstva, konšelé za svoje služby městu. V 19. století obdarovávali vánočkami pekaři své stálé zákazníky a pekařský cech daroval tradičně toto pečivo i Pražskému hradu. A nejednalo se samozřejmě o ledajaký výrobek – dopoledne o Štědrém dnu šest statných tovaryšů neslo nejvyššímu purkrabímu dlouhou vánočku na ohoblovaném prkně. Průvod, který za vánočkou tvořili zástupci pekařského cechu, doprovázela hudba a Pražané na tuto podívanou každoročně čekali v pražských ulicích v hojném počtu.

Význam vánočky na našich svátečních stolech za staletí nepolevil a při svátečních návštěvách rodiny a přátel je stále předmětem úžasu (či zklamání) a závistivých pohledů.

Více o akci „Advent na zámku“ a o vstupenkách naleznete na webových stránkách muzea www.rmm.cz.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze Zpravodaje města Mikulov.