ROZHOVOR: Gabriela Machačová se stala novou ředitelkou MŠ U Rybiček

Ilustrační foto
Autor: K. Otáhalová, Hustopeč...

Přes čtyři roky si telefonujeme a mailujeme, ale až nyní jsme se potkaly osobně. A setkání to bylo veselé. Gabriela Machačová, nová ředitelka Mateřské školky U Rybiček, na mne udělala dojem ženy na správném místě – číší z ní láska k dětem a ke svému povolání.

Jaká je vaše profesní historie?

Před Rybičkami jsem osm let učila na Základní škole ve Velkých Němčicích. Další má cesta byla mimo školství. Zlákala mě vidina práce v zahraničí, konkrétně v Holandsku. Což byla perfektní zkušenost, procvičila jsem si anglický jazyk, ze kterého mám státní zkoušku, ale hlavně jsem tam potkala svého manžela.

V této mateřské školce pracuji osm let. Nastoupila jsem jako asistentka, kdy jsem si dodělala druhou maturitu, abych mohla pracovat jako učitelka. Poté jsem se stala zástupkyní ředitele a osud tomu to tak chtěl, že jsem se stala i ředitelkou této školky.

Co vás přimělo k tomu, ucházet se o pozici ředitelky?

Nejdřív jsem váhala, zda se do konkurzu přihlásit. Jsem člověk, který raději vyhledává práci s dětmi než s dospělými. Tím, že jsem ale byla roky zástupkyní ředitelky, jsme se s kolegyněmi shodly, že by bylo lepší, aby školku vedl někdo, kdo už naši školku a její poměry zná.

Jak velká to pro vás bude změna? A těšíte se na ni?

Bude to obrovská změna. Jako zástupkyně jsem se starala jen o pár věcí, které mi přidělila paní ředitelka. Teď už budu muset pracovat i s rozpočtem, vědět, jak co zajistit. Těch nových úkolů bude mnoho, ale já miluji výzvy a svou novou pozici beru jako velkou výzvu, se kterou se hodlám poprat. Důležité je pro mě to, že mám kolem sebe skvělý kolektiv, ve kterém mám zastání. Vím, že mě na holičkách nenechají.

Dostanete se jako paní ředitelka do kontaktu s dětmi?

Určitě ano. Jednak mám svůj určený čas a jakmile se tady více rozkoukám, tak budu u dětí. To je to, co mě baví opravdu nejvíc.

Máte nějakou vizi, jakým směrem bude školka pod vaším vedením směřovat?

Už na konkurzu jsem hovořila o tom, že naše školka se vedla dobře a nemám zájem v chodu školky cokoliv měnit. Co ale změnit chci, je přístup k rodičům, dětem i zaměstnancům. Byla bych ráda, aby naše školka byla otevřená rodině. Abychom program pro děti připravovali nejenom my. Budu moc ráda, když se na nás obrátí rodiče, kteří se věnují zajímavému koníčku či pracují v zaměstnání, o kterém by přišli dětem popovídat.

Mám malého syna a v příštím roce nás čeká školka. Co byste mi doporučila, aby nástup do školky proběhl co nejhladčeji? Máte nějaké tipy?

Připravte ho na to, že ve školce na něj čekají hodné paní učitelky, bude si hrát s hračkami, které ještě nezná a potká spoustu nových kamarádů. Čekají ho výlety, návštěvy divadelních představení. Naše děti chodí na procházky, dívat se na koníčky na Valkýru… Ve školce o něj bude dobře a s láskou postaráno.

Když moji přátelé vzpomínají na školku, tak pamatují na nucení do jídla, jak to máte vy?

Do jídla děti nenutíme, ale pobízíme je k tomu, aby alespoň ochutnaly. Pokud jim to nechutná, tak jíst nemusí, ale většinou se domluvíme, že sní alespoň maso či přílohu. Kolikrát se stane: „Já to nechci,“ ale pak ochutnají a jdou si i přidat.

Z článků ze školek i škol se můžeme každý měsíc dočíst, jak pestrý program je pro děti připraven. Jezdíte na výlety, do divadla, navštěvujete knihovnu a mnoho dalšího. Mají děti prostor si „obyčejně“ pohrát?

Nebojte, mají dost času si pohrát. Ale berte to i tak, že některé děti se s rodiči nikam nedostanou – buď mají rodiče hodně práce či nemají na zážitky finance. Snažíme se to tedy těm dětem alespoň trošku vynahradit. Pokud to jde, tak školka platí autobus a zbytek doplácí rodiče. Snažíme se využívat vše, co jde – jezdíme například do Ekocentra Lipka v Brně, kde se děti učí o přírodě, chodíme pěšky do Starovic na rozhlednu, aby děti měly hodně pohybu, a mnoho dalšího.

Z našeho povídání je znát, jak vás práce s dětmi baví a naplňuje…

Povolání učitelky mě baví moc. Jsem velice šťastná, když pak potkám i po pár letech děti, které chodily do naší školky a skočí vám kolem krku a mají radost, že vás vidí. To je prostě nejvíc.

Moc vám držím palce.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Hustopečských listů. Titulek je redakční.