ROZHOVOR: Zuzana Čukanová představuje sociálně terapeutické centrum Radost

Ilustrační foto
Autor: Archiv města Hustopeče

Krásného přivítání se mi dostalo v nově otevřené budově Sociálně terapeutického centra Radost. S jeho vedoucí Zuzanou Čukanovou jsme si příjemně popovídaly o jeho fungování, plánech do budoucna i o tom, jak při náročné práci nezažít syndrom vyhoření.

Máte za sebou velkou slávu, a to stěhování do nových prostor Sociálně terapeutického centra Radost. Co vše se zde nachází a v čem se liší oproti těm v CVČ Pavučina?

Na Pavučině, kde jsme byli od září 2019, jsme měli k dispozici jednu místnost, za kterou jsme velmi rádi, ale když se podíváte na prostory nové, tak těžko uvěříte, že jsme se do ní se vším vybavením vešli. Skvělé bylo, že jsme v dopoledních hodinách mohli využívat prostory dílen Pavučiny – šicí, výtvarnou či keramickou. V půlce června jsme se tedy slavnostně přestěhovali do těchto nových prostor a nepřestáváme se radovat. Můžeme malovat, vyrábět keramiku, šít, provozovat muzikoterapii, klienti se učí vařit… a na každou tuto činnost máme prakticky vlastní místnost. Nově mohou klienti pracovat se dřevem v dřevodílně, máme samostatnou tělocvičnu a příjemnou novinkou bude místnost s názvem „Snoezelen“, kde mohou klienti relaxovat. Na té ještě pracujeme. Moc se těšíme také na vlastní zahradu.

Popište mi prosím, jak vaše centrum funguje?

Jedná se o ambulantní službu, takže ráno klient přijde a odpoledne odchází domů. Někteří chodí sami, jiné vozí do Radosti jejich rodinní příslušníci. Naše provozní doba je od 8 do 16 hodin a hned kolem 8 začínají přicházet první klienti. Dopoledne máme poměrně pevný program, např. v pondělí jsou pracovní činnosti, v úterý se učíme vařit, ve středu se učíme počítat… postupně do tohoto programu začínáme zahrnovat činnosti, které nám dovolí nově nabyté prostory. V poledne samozřejmě nemůže chybět oběd. Klienti sami se podílejí na přípravě – např. umyjí stoly, nachystají příbory a pak nádobí po sobě uklidí. Po obědě si klienti mohou odpočinout a následuje individuální program, který vychází z jejich individuálního plánu.

Povězte mi o něm trochu víc.

Každý klient má svůj plán. Mají své individuální cíle, kterých chtějí dosáhnout. Je pravidelně přehodnocován a jsou do něj zařazovány buď nové činnosti nebo se pokračuje dál. Plán je na dva roky a přehodnocuje se každého půlroku. Vždy vycházíme z potřeb a přání klienta. Cíl si určuje klient sám. Cílem by mělo být dosažení co nejvyšší samostatnosti. A samotný cíl, jak je formulován, by měl být prostředkem k dosažení samostatnosti. Např. klientka se chce naučit vyšívat. Vyšívá, protože ji to baví, ale měla by dosáhnut zvýšení soustředění, dokončovat práci.

Jaké máte v centru aktuální plány? Mimo zabydlení se :)

Od nového roku 2025 máme schválenou zvýšenou kapacitu, nově pojmeme 20 klientů, oproti stávájícím 10. Klienty budeme nabírat postupně, jednak zde máme databázi klientů, kteří se k nám již dříve hlásili, ale kapacita nám to nedovolovala, ale také se to bude odvíjet v závislosti na personální situaci – budeme nabírat dva nové kolegy.

Co musí noví kolegové splňovat?

Kromě obecných věcí, aby se například osobnostně hodil pro tuto práci, tak by měl mít kurz pracovníka v sociálních službách. Nepotřebujeme zde vyloženě pečovatele, ale kreativní osoby, které něco umí. Budeme potřebovat nového pracovníka do dřevodílny, kolegy nebo kolegyně, kteří rozšíří tým těch, kteří se věnují výtvarným činnostem, zahradnickým činnostem, keramice.

Trošku jsme odbočili od vašich plánů…

Našim největším plánem je dát o Radosti v našem okolí více vědět a přitáhnout k nám veřejnost. Sice se o nás ví, ale ne možná to, že zde máme moc krásné výrobky, které si mohou zakoupit v dobročinném obchůdku. Naši klienti by se také mohli naučit více komunikovat s lidmi – rádi bychom pořádali akce pro veřejnost. To by mohlo být prospěšně pro obě strany.

Co vy jako vedoucí máte na starosti?

Jsem napůl vedoucí a na půl sociální pracovnice. Týkají se mne tedy veškeré věci, které zahrnují provoz celého Centra. Jsou to věci kolem zajištění obědů, docházky pracovníků, nějakých technických problémů, organizování výletů a mnoho dalšího. Jako sociální pracovnice mám například na starost již zmíněné individuální plány klientů. Zrovna nedávno jsem je po dvou letech vyhodnocovala. Ráda ale odběhnu i ke klientům a pomohu jim s pracovními činnostmi, mám totiž moc ráda ruční práce.

Práce na místě jako je Radost vyžaduje jistě empatii a určité osobnostní rysy. Jak to zvládáte vy?

Ano. Na to člověk musí mít povahu, empatii, ale vše musí mít své hranice. U nás je to opravdu dost o hranicích. Moje práce mne velice těší, ale je důležité při odchodu domů zavřít dveře a nechat práci za sebou. Někdy to samozřejmě nejde, ale je fakt skvělé si ty hranice hlídat. Pomáhá to mně i mým kolegyním předcházet syndromu vyhoření.

Moc vám držím palce a děkuji za krásný rozhovor.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Hustopečských listů. Titulek je redakční.