Královna vína Anna Otáhalová v rozhovoru vypráví o soutěži a svých netradičních koníčcích

Ilustrační foto
Autor: Hustopečské listy

Zajímá vás, kde všude můžete potkat čerstvě zvolenou královnu vín Annu Otáhalovou? Určitě na ni můžete narazit ve vinohradě, kde celý rok pečuje o vinice, také na degustaci ve sklepě rodinného vinařství Vinný sklep U Otáhalů, v Brně, kde studuje vinařství a vinohradnictví, na hodech, jako stárku v kroji nebo také v bitvě jako skotskou vílu Banshee.

Představíte čtenářům soutěž Královna vín? Co přesně se hodnotí?

Jedná se o vědomostní soutěž. Přihlásit se mohou slečny se zájmem o vinařství a víno, od 17 do 25 let. Důležité je mít povědomí o víně a vinařství. Soutěž se skládá ze tří částí. První je písemný test složený z 25 otázek zaměřených na vinařství, vinohradnictví a sommeliérství, jak z České republiky, tak ze světa.

Vždy je tam nějaká záludnost. Musely jsme například vyjmenovat všechny VOC a k nim přiřazené odrůdy. Druhá část je slepá degustace. Popisovaly jsme vzhled, vůni a chuť vzorků, dále určovaly odrůdu, ročník a k jakému jídlu bychom ji doporučily. Mezi vzorky se ukrývala i vína s vadami. Třetí část spočívala v osobních pohovorech také zaměřených na vinařskou tematiku, např. v prezentaci vinařských oblastí, kde jsem vyzdvihla naši Velkopavlovickou vinařskou oblast, a především Hustopeče.

Co porotu zajímalo?

Členové poroty se nás ptali na naše zkušenosti se zahraničními víny, kam bychom se chtěly zajet podívat v rámci vinařské turistiky a na naši budoucnost ve vinařství. Povídala jsem jim o naší cestě do Francie, kde jsme přechutnávali vína místních vinařů, o zážitcích se šampaňským v Remeši, vinařském muzeu v Chateuneuf-du-Pape a vůbec o Provence.

Poté jsme se dostali k Novému Zélandu, kam bych se ráda podívala, a pak už jsme se bavili o Sauvignonech (smích).

Proč jste se do soutěže přihlásila?

Dozvěděla jsem se o ní na střední škole a napadlo mě, že by to mohla být dobrá zkušenost. Líbilo se mi, že každá soutěžící má možnost ukázat svoje znalosti. Chtěla jsem dokázat, že o víně už něco vím. Vnímám to tak, že i pro naše rodinné vinařství Vinný sklep U Otáhalů je to zviditelnění. Dokázala jsem sama sobě, že mám přehled v této oblasti. To jsem získala nejen v rodinném vinařství, ale také studiem. Jsem moc ráda, že jsem v konkurenci dívek obstála.

Co jste si kromě titulu Královna vín ze soutěže odnesla? Jak jste slavila?

Dostala jsem korunku, šerpu, poukaz na zájezd do zahraničního vinařství a dárkový balíček kosmetiky. Výhru jsem oslavila spolu s přítelem a kamarádkou degustací vzorků ze soutěže Vinum Juvenale a skvělou večeří. Všechny vzorky jsme sice neochutnali, ale snažili jsme se. (smích)

Jak začala vaše láska k vínu?

V naší rodině je vinařská tradice hluboce zakořeněná, trvá už přes 300 let. Vyrůstám v tom odmalička. Je to naše rodinné hobby.

Práce ve vinařství je velmi náročná, jak ve sklepě, tak i ve vinohradě. Veškerá ta náročná práce, se vám ale nakonec vyplatí. Když si po dlouhém dni sednete s rodinou a přáteli u sklenky vína a řeknete si: povedlo se nám to!

Je nějaká z činností, které se ve vinohradu vyhýbáte?

Čištění kmínků. (smích) Všechno děláme ručně. Záda vás bolí, kolena vás bolí, hlava se vám motá, a když to neuděláte poctivě, tak ta potvora do dvou dnů obroste znovu.

Povězte nám něco o vašem vinařství.

Hospodaříme zhruba na jednom hektaru. Máme poměrně rozsáhlou škálu odrůd a všechna naše vína děláme selskou metodou, bez odkalování a řízeného kvašení.

Děláme především odrůdová vína, ale nově u nás najdete i cuvée, 3vDubu. Děláme i různé novinky, například Rulandské modré čokoládové nebo Muškát moravský jahodový.

Máte svou oblíbenou odrůdu?

Mojí srdcovkou je Rulandské šedé. Je to odrůda, ze které jsem udělala svoje první vlastní víno. Vyhrála jsem s ní svoji první zlatou medaili na výstavě v Mikulově, která se konala pod záštitou prezidenta republiky.

Děláte i degustace?

Ano, u nás ve sklepě děláme řízené degustace, ať již pro uzavřené skupiny na objednání nebo v rámci otevřených sklepů organizovaných Městem Hustopeče. Mám ráda historii každé odrůdy. Líbí se mi rozmanitost odrůd a to, že žádná z nich není stejná. Vezměte si třeba Sauvignon. Z naší Velkopavlovické podoblasti chutná ovocitě, po broskvích, meruňkách. Ze Slovácka je zase travnatější, můžete vnímat kopřivy, angrešt. Proto stojí za to za vínem jezdit. Navštěvovat otevřené sklepy, degustace a výstavy, kde člověk může všechna vína ochutnat. Vliv má samozřejmě i technologie výroby. Naše vinařství vyrábí vína klasicky, selsky, bez odkalování a bez řízeného kvašení, podle rodinné tradice, která se předává z generace na generaci již přes 300 let.

Máte ráda folklór a tradice. Jak se jim věnujete?

Chodím už několik let v kroji. Teď mám dokonce nový kroj, který nese hustopečské atributy – hrozen a mandloňové květy. Těším se, až si ho vezmu na hody. Stárci tady fungují skvěle, na organizaci se podílíme všichni.

Kromě tradičních hodů pořádáme i ples. Dále se jako chasa aktivně účastníme třeba Božího těla, Zarážení hory a dalších. Poslední dobou trošku bojujeme s prostory, ale to se snad brzy vyřeší.

Slyšela jsem, že máte pro dívku netradiční koníčky. Prozradíte nám je?

Věnuji se dřevárenskému šermu, který mě oslovil díky kroužku Centra volného času Pavučina. Dostali jsme do rukou měkčené makety zbraní, mečů, učili jsme se, jak se správně krýt, sekat a bojovat. Základy mě moc nebavily, ale pak, až se dostanete na bitvu, tak zjistíte, jak jsou důležité.

Jak taková bitva vypadá?

Rozhodnete se, zda budete bojovat za světlou nebo temnou stranu. Dle toho si vymyslíte kostým. Temnou stranu většinou zastupují skřeti, zloději apod. Světlou stanu zase rytíři, šlechtici, elfové atd. Můžete vymyslet cokoliv, být kýmkoliv. Bojovat s mečem, kopím, štítem, střílet z luku. Nikdy nevíte, co vás tam potká, každá akce je jedinečná.

Jakou stranu si vybíráte vy?

S kamarády bojujeme většinou za temnou stranu. (smích) Je úžasné, když pak na takovou akci dojedete a zjistíte, že v tom nejste sám, kolik dalších lidí to baví. Kolektiv lidí, kteří dřevárenský šerm dělají, je skvělý. Jedna z větších akcí se koná u Znojma a jmenuje se Helmáč (Bitva o Helmův žleb), trvá pět dní. Naposledy nás tam bylo více než šest set a to už byla pořádná bitva.

To zní i celkem nebezpečně.

Ano, ke zranění může dojít. Naražené klouby a modřiny jsou na denním pořádku. Ale pravidla zásahové plochy jsou přesně dána a omezují možnost větších zranění. Nebezpečnější je určitě historický šerm, kterému se také věnuji, většinou ale jen čekám v bezpečí, než bitva utichne, pak dávám šermířům vodu. Jejich souboje jsou mnohem drsnější, ale jsou na to připravení a vytrénovaní.

Kamarádka, která mě přivedla k historickému šermu, mi také ukázala cestu k ohňovým show. Nadchlo mě, jak za sebou oheň nechává světelnou stopu. Hned jsem si to chtěla zkusit (smích). Začátky nebyly jednoduché, ale dnes už motám s ohnivými poikami, vějíři a nově mám i ohnivé hady.

Pokračuje v Hustopečích kroužek dřevárenského šermu?

Bohužel, kroužek už na Pavučině není, ale my jako skupina v létě trénujeme. Pokud by měl někdo zájem si šerm vyzkoušet, tak se k nám může přidat.

Kde se vidíte v budoucnu?

Chci se věnovat škole, vínu a ve volném čase svým koníčkům. Do budoucna bych chtěla nastoupit do nějaké větší firmy, kde bych nabrala nové zkušenosti, které potom můžu zúročit doma v našem rodinném vinařství. Chtěla bych ho rozšířit a možná i vybudovat větší sklep.

Děkuji za rozhovor!

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Hustopečské listy. Titulek je redakční.