Hustopečské muzeum hostilo nezvyklou výstavu mladé umělkyně

Ilustrační foto
Autor: Ben Skála, Wikipedia

Městské muzeum a galerie v novém roce nezahálí a od 9. ledna už hostilo novou výstavu. Ta patřila mladičké umělkyni Terezii Tomkové, která se nedávno stala členkou uměleckého sdružení Alfons. Výstava nesla tajemný název Klubíčka v poušti.

S názvem výstavy mladé malířce pomáhal kamarád. „On skládá básně a znenadání řekl: Klubíčka v poušti. Mně přišlo, že se k tomu ten název velice hodí a má v sobě kousek hravosti a poetična, tak jsme ho použili,“ komentovala název výstavy Terezie Tomková.

Výstava se skládala z netradičních děl

Jeden ze svých nejoblíbenějších obrazů umístila přímo naproti vchodu do první místnosti galerie. „Vybrala jsem tenhle, protože ho mám hodně ráda, je nedávný. Vždycky mám ráda věci, co jsem dělala nedávno. Jsou na něm věci, které kladně hodnotím, jako třeba vizuální věci, které mi přijdou důležité, což je například lehkost. Vypadá to, že jsem to udělala za pět minut, což také hodnotím kladně, protože to není nějaké utáhlé. Obrazu dominuje barevnost, stylizace a spojení konkrétního a abstraktního tématu. Je to ruka, ale vypadá to třeba taky jako srdce, pokaždé, když dílo pozoruji, vidím na něm nějakou jinou, novou věc,“ popsala jeden z obrazů autorka.

Rozhodně se nejedná o tradiční výstavu. Obrazů na plátně tu totiž najdete jen opravdu pomálu. A to není jediná věc, která vás na vystavovaných dílech překvapí. „Moje obrazy jsou převážně na prostěradlech, ale některé jsou i na klasických plátnech nebo tam mám i jeden sololit. Přijde mi to jako volné médium, které klade odpor, ale zároveň jsou z toho výhody, v tom, jak se ten materiál chová. Je takový volný a ty malby se tam víc rozpíjí, protože je to nenapnuté, jinak na sebe barvy reagují. Přijde mi to příjemné a vlastně je to pro to prostěradlo přirozenější, protože je to prostěradlo, a to není nikdy zarámované, takže je ve svém přirozeném prostředí,“ vysvětlila výběr netypického podkladu malířka Tomková.

Zajímavým prvkem je také malba otočená ke stěně. Nachází se hned v první místnosti galerie. „Není to žádný kalkul, hledala jsem nějakou věc, která by se do tohoto prostoru hodila a cítila jsem, že v této místnosti musí být na této straně ještě jedna věc, aby to bylo komplexní a tvořilo to symbiózu, a zároveň aby to nerušilo. Proto mě to napadlo dílo obrátit a říkala jsem si, že s tím bude vznikat nějaká interakce, ale to mě napadlo až zpětně, nebyl to cíl. Hodí se to do toho prostoru, a zároveň to neruší,“ vysvětlila.

Láska k umění se u autorky zrodila už v dětství, kdy si údajně stále něco kreslila. Dnes ji múza navštěvuje především v pozdních hodinách. „Obvykle je to večer nebo odpoledne, ráno to nebývá, dopoledne ještě nikdy nevzniklo nic dobrého. Vezmu si plátno a začnu. Většinou vycházím z nějakých internetových předobrazů, které začnu nějakou formou aplikovat, a potom z toho vyjde úplně něco jiného. Je to takový můj odrazový můstek. V poslední době mě hodně baví pracovat se sprejem a ztvárňovat nějaká banální, ale zároveň pro mě velká témata,“ představila oblast tvorby Tomková.

Článek byl se souhlasem vydavatele převzat ze zpravodaje Hustopečské listy. Titulek a mezititulek jsou redakční.