Svatého Martina letos v Hustopečích přivítali po svém

Ilustrační foto
Autor: freeimages.com

Svatý Martin ani letos na svém bílém koni sníh nepřivezl, ten hustopečský však rozdával jinou radost – a to tekutou! Ve středu 11. listopadu se svatý Martin i se svou vinařskou družinou rozhodl navštívit místa v Hustopečích, kde si v současné nelehké situaci zaslouží odměny, a především slova díků.

Vyrazili v 11 hodin z Dukelského náměstí, kde akci započala vyjádřením svého vděku paní starostka. „Náš spolek Hustopečské vinařské bratrstvo oslovily holky z Marketingu a kultury Města Hustopeče a nám se myšlenka zalíbila, takže jsme naskládali svá vína do kartonů a nic dalšího nebylo třeba. Prostě jsme vyjeli rozdávat radost,“ seznamuje nás se zrodem nezvyklé akce vinař Pavel Košulič, který se spolu s vinařkou Annou Otáhalovou chopil volantu a řídil doprovodný vůz plný vína.

„Myšlenka vznikla úplně jednoduše. Velmi nás mrzí, že jsou kvůli koronaviru zrušeny všechny kulturní akce, a zrovna svátek svatého Martina, kdy míváme na náměstí průvod a ochutnávku svatomartinských vín, je akce, která se dala pojmout jinak, než jsme zvyklí. Dala se zrealizovat tak, abychom dodrželi všechna opatření, a ještě u toho udělali radost tam, kde je to třeba,“ doplňuje Košuliče Veronika Nováková z Hustopečské televize, která kromě organizace dostala na povel i nejdůležitější část akce – odklízení koblih po Martinově bělouši.

Celkem se rozdalo 26 kartonů vína, které udělaly radost na 14 místech. Svatý Martin se rozhodl poděkovat především pracovníkům v místní nemocnici, penzionu pro seniory, lékárnách, obchodech, školkách či drogeriích. „V krabicích byla vína jednak od hustopečských vinařů a za město jsme přispěli i víny ze zrušené výstavy Národní soutěže vín, pro které jsme hledali využití a toto je pro nás skvělý způsob, jak udělat radost těm, kteří mají v těchto dnech plné ruce práce,“ dala nám do dárkových krabic nahlédnout produkční Jana Unčovská.

Všichni, ke kterým se dary v podobě místního tekutého štěstí dostaly, byli nadšení. „Určitě jsme neobešli všechny, kteří by si to zasloužili. Je to takové gesto a třeba trochu i ukázka a inspirace pro další, že ani karanténa by nám neměla bránit v pomoci druhým a více se dívat kolem sebe.“

Na první pohled se může zdát, že se jedná o pouhé – byť krásné – gesto, celá akce s sebou však mimo to nesla i jedno velmi důležité poselství. „Svatého Martina dotlačili rodiče k tomu, aby se stal vojákem a my jsme v podstatě také vhozeni do situace, která nám není příjemná a musíme tak trochu bojovat. Nejhezčí legenda vypráví, že se Martin rozdělil o svůj plášť s mrznoucím žebrákem a dneska jsme chtěli ukázat, že žádná opatření by nám neměla bránit ve vzájemné pomoci a sounáležitosti,“ uzavřela Nováková.

Článek byl se souhlasem vydavatele převzat ze zpravodaje Hustopečské listy.