Jak Hustopeče oslavovali vznik republiky

Ilustrační foto
Autor: Wikipedia

Hrstka Čechů ve zcela německých Hustopečích se začala organizovat a vzdělávat na počátku 90. let 19. století založením Českého čtenářského spolku (r. 1891), který prostřednictvím české knihovny a různých českých akcí začal sebeuvědomovat české občany a získávat je pro české záležitosti. V roce 1893 uskutečnil prvou a velkolepou českou národní slavnost jako veřejnou manifestaci za velké pomoci českého venkova.

Spolek až do přelomu století rozvíjel bohatý kulturní a společenský život a v jeho čele od svého příchodu do Hustopečí v r. 1889 z rodných Ivančic stál soudní úředník Filip Kuber, narozen v r. 1858 (160. výročí). Jeho největší a nejúspěšnější akcí se stala skvělá výstava jeho švagra, tehdy již ve Francii uznávaného malíře Alfonse Muchy, konaná ve dnech 8. - 23. 9. 1898 v Národním domě. Z osmdesáti vystavených obrazů Mucha většinu zaslal přímo z Paříže. Výstavu navštívilo velké množství osob i ze širšího okolí, ale Němci ji ignorovali, údajně proto, že pořadatelé pozvánky nevytiskli i v němčině. Město se může dodnes hrdě hlásit ke svému prvenství výstavy tomuto významnému umělci a letos s uspokojením vzpomínat 130. výročí této události.

O deset let později Filip Kuber založením místního odboru Národní jednoty posunul vývoj českých věcí ve městě, tedy založení české školy. Na půdě této instituce škola byla dohodnuta i zabezpečena. Ve městě to vyvolalo bouřlivý nesouhlas Němců, ale rozvoj českého školství nepoškodilo. Proto je zcela oprávněná připomínka 120. výročí Národní jednoty, neboť ona hrála až do jejího vzniku v r. 1914 vůdčí roli v naplňování českých požadavků.

Po vzniku republiky v r. 1918 přebral její úlohu Národní výbor, který chtěl svoji radost nad samostatností náležitě oslavit, proto vyzval místní ochotníky, vesměs bývalé divadelníky čtenářského spolku, kteří si v novém Československu ve svém nadšení zvolili název Slovač. Ti si nenechali takovou příležitost ujít a přes odpor faráře Jurena, který byl zásadně proti divadlu, rozhodli se hrát české hry. Pro nás dnes s neuvěřitelnou vervou se pustili do příprav a nácviku. A výsledek na sebe nedal dlouho čekat. S dobrým úspěchem dne 8. 12. 1918 se hrála Fidlovačka od J. K. Tyla. Hmotný a morální výsledek byl dobrý, takže na všeobecnou žádost obecenstva se hra opakovala 14. 12. 1918 a opět bylo vyprodáno. Dámský odbor NJ požádal ochotníky uspořádat tradiční silvestrovskou zábavu. Ti neodmítli, neboť odbor se podílel na chodu české školy, a tak čistý výtěžek putoval na ten účel.

V novém roce chtěl kroužek v národním duchu sehrát v únoru Maryšu bratří Mrštíků, ale pro zaneprázdnění účinkujících dam kolkováním peněz byla sehrána ve vyprodaném domě a s báječným úspěchem až 16. 3. 1919 a na všeobecnou žádost byla opakována 23. 3. 1919. Hra byla 4. 5. sehrána s velikým úspěchem i v Morkůvkách a ochotníci za provedení obdrželi kladnou kritiku v novinách Moravský jih.

Trojici manifestačních her k naší samostatnosti zakončila přáteli divadla oblíbená a milovaná Lucerna A. Jiráska. Její přípravě ochotníci věnovali mimořádnou pozornost. Nácvik i provedení bylo velmi obtížné, ale nadšení i přes technické problémy vše překonalo a přivodilo mimořádnou pochvalu diváků. Divadelní snažení ochotníků Slovače pokračovalo ve zvolněném tempu i výběru repertoáru. Úspěšný rok 1919 zakončila tradiční představení pro Dámský odbor NJ Mikulášská zábava a Silvestr. V příštím roce se kroužek zapojil do nově vzniklého zábavního odboru Sokola v Hustopečích a ten se poprvé představil při příležitosti oslav 28. října výpravným historickým dramatem Pražský Žid, a to ve dnech 27. a 28. října 1920.

Čeští obyvatelé po čtvrt století žili v německých Hustopečích bohatým kulturním a společenským životem v samostatném Československu, aniž tušili, co neblahého je čeká.


Článek byl převzat ze zpravodaje Hustopečské listy se souhlasem vydavatele.